V osmé třídě

Ještě si vzpomínám a nikdy na to nezapomenu, jak na základní škole jsme začínali s informatikou. Informatika byly počítače. Také si vzpomínám, že jsme na to měli paní učitelku, která byla naše sousedka. Vůbec jsem ani nevěděla, že na té škole učí. Nakonec jsem se dozvěděla, že ona tam nastoupila jako nová, protože ona se přistěhovala z vedlejšího města a potom po měsíci, co u nás bydlela, tak nastoupila na školu. Nejhorší na tom bylo, že my s bratrem jsme si z ní dělali srandu, byli jsme ještě takoví mladí a nevycválaní a potom nás to mrzelo, protože ona mě začala v osmé třídě učit informatiku.

Abych se přiznala, bylo mi trapně, ale co jsem měla dělat? Musela jsem to nějak zkousnout, takže jsem nakonec dělala to, že jsem dělala, že o ničem nevím. No, takhle to je vždycky asi nejlepší volba. Ale abych se vrátila zpátky k počítačům a informační technologii anebo celkově k informatice. Musím říct, že jsem na to byla úplné poleno. Absolutně jsem nevěděla, o co jde. Pro mě to bylo opravdu hodně složité a náročné období. Celou osmou třídou jsem téměř proplavala, potom jsem také začínala přemýšlet, jestli třeba naše sousedka, alias paní učitelka, mi tohle nedělá schválně, protože mě přišlo, že mi dává opravdu složitější úkoly než třeba ostatním žákům.

Bylo mi to docela takové divné, ale zase jsem si tohle nechtěla vůbec nechat připustit, proto jsem ani raději rodičům nic neřekla a raději jsem si nechala nadávat a vyčítat to, že nosím opravdu špatné známky z informatiky. Rodičům totiž tohle moc vadilo. A vadilo jim to hlavně kvůli tomu, že špatné známky mám od jejich sousedky. Ne, že by vyčítali něco sousedce, která mě učila počítače a informační technologii, ale vyčítali to mě, že prý se před ní styděli, a to kvůli mně. Kdybych řekla rodičům, že si myslím, že tohle mi paní učitelka asi dělá schválně, tak by mi to asi neprošlo anebo by potom nadali paní učitelce. Tohle jsem nechtěla.