• By

Škola a stipendium

Věřte mi, že je vzdělání je pro některého člověka opravdu hodně důležité, ale potom jsou tady lidé, kterým na vzdělání vůbec nezáleží. A to je podle mého názoru opravdu veliká škoda. Například moje sestra vždycky říkala, že na vzdělání vůbec nedá. Že prý vzdělání je úplně zbytečné, že prý je úplně jedno, jestli máte učební obor, nebo jestli máte maturitu, nebo jestli také máte vysokou školu. Já vím, že z půlky má tak pravdu, protože třeba když chcete dělat někde manuálně, jako je prodavačka nebo někde v trafice, tak samozřejmě na to vysokou školu vůbec mít nemusíte. Ale podle mého názoru je dobré také myslet na budoucnost.

A já právě na budoucnost myslím opravdu hodně a to znamená, že jsem si udělala alespoň dvě maturity a také potom ještě vyšší odbornou školu. Protože se bojím, kdyby mě třeba nebavila manuální práce. Protože třeba když už budete starší a budou vás bolet záda a celkově kosti či svaly, tak samozřejmě že potom asi budete chtít dělat jinou práci. Než třeba pracovat někde ve skladu a tahat těžké krabice anebo zvedat těžké krabice a tak podobně. Tohle bych tedy vůbec někdy nechtěla dělat. Ale samozřejmě, že jsou tady i lidé, kteří se třeba nechtějí učit, a to z důvodu, že nemají na to peníze nebo jim učení vůbec nejde.

Nebo jsou na tom finančně opravdu tak hodně špatně, že musí jít ihned po základní škole nebo po učebním oboru ihned do práce. Aby třeba měli peníze, třeba jejich rodina je zadlužená nebo hodně chudá, a tak potřebují mít co nejdříve peníze. A to je potom logické, že takový člověk nepůjde ještě studovat další školu, protože ve většině případů se jiné školy už platí. Pokud tedy nejdete na nějakou státní školu, kde se to neplatí. Anebo také můžete získat stipendium. Stipendium je že vám vlastně škola zaplatí vaše školné. Buď to zaplatí škola anebo stát, ale musíte mít úplně perfektní vysvědčení, kde máte samé jedničky.  

• By

Skutečně mají lidé s vyšším vzděláním i vyšší plat?

Školství jako celek prošlo v průběhu staletí mnoha změnami, a to nejen v naší zemi, než se dostalo do podoby, v jaké jej známe dnes. A ačkoliv je zavedena povinnost chodit do školy, alespoň tedy do té základní, nebylo tomu tak vždy. Z historického hlediska se jedná o poměrně velkou novinku – dříve byla valná většina obyvatelstva, s výjimkou šlechty a kněžského stavu, negramotná.

Avšak přes všechny tyto změny existují věci, které naopak zůstaly stejné již od prvních škol. A tím je přesvědčení, že čím vyšší školu máte, tím lepší práci dostanete a tím více peněz také budete mít. Jistě, dříve, kdy i schopnost číst a psát byla něčím výjimečným, to dávalo smysl. Platí to ale i dnes, nebo jde o přežitek?

Zde je nutné si uvědomit, že i odborné školství podléhá zákonům nabídky a poptávky. Pokud je například požadováno více ekonomů, pak si lidé s ekonomickou školou přijdou na více peněz. Bohužel zde to není tak jednoduché, neboť ač se trendy mění, vystudovat školu trvá několik let, a za tu dobu může být situace úplně jiná. Nelze tedy vybrat nějaký obor a spoléhat se na to, že se uchytíme. Musíme mít alespoň trochu tušení, kam bude trh v dalších letech směřovat. Je však pravdou, že pokud se trefíme, skutečně si můžeme přijít na pěkné peníze.

Ovšem je tu i druhá strana mince. Dnes si může šikovný řemeslník, ať už je to truhlář, elektrikář či klempíř, vydělat více než leckterý vysokoškolák. K tomu je však potřeba, aby svému řemeslu skutečně rozuměl, což je i u absolventů učebních oborů velmi vzácné. To je také důvod, proč jich je tak málo, ačkoliv studentů učebních oborů je relativně dost.

Nelze tedy říci, že by se pracovní ohodnocení příliš vázalo na to, jakou výši vzdělání máme. Mnohem spíše záleží na konkrétním oboru a na tom, jak se dovedeme prosadit. Jen tak totiž máme šanci, že skutečně budeme mít zaměstnání, které je dobře placené.

• By

Jaký je rozdíl mezi veřejnými a soukormými školami

Pokud chceme dát dítě do dobré školy, musíme se nejprve rozhodnout, zda zvolíme klasickou státní nebo soukromou. Těch je u nás stále více, takže výběr je dnes opravdu pestrý. Je však jasné, že obě varianty mají své výhody i nevýhody. Proto je dobré podívat se, jaké to vlastně jsou a kterou tedy vybrat. Každé dítě je totiž jiné a je potřeba posuzovat individuálně.

Ovšem právě individualismus je něco, s čím se ve státních školách příliš nesetkáme. Zde se většinou jede podle jednotného režimu, bez ohledu na to, zda se některé dítě opožďuje či jiné je napřed. Pokud se některému z žáků skutečně nedaří, pak je mu doporučeno najít si doučování (které samozřejmě rodiče zaplatí), aby ostatní dohnal.

Naproti tomu soukromé školy kladou na individuální přístup mnohem větší důraz. Slabší žáci jsou podporováni v učení a ti, kteří jsou napřed, naopak motivováni k tomu, aby svým méně nadaným kolegům pomáhali. Učení tak probíhá často v mnohem přátelštějším prostředí.

Na druhou stranu je však nutné říci, že děti ze soukromých škol často nejsou připraveny ani na střední školu. To platí zvláště, pokud ona základní škola praktikuje některý z alternativních přístupů k učení, který je zcela odlišný od toho klasického. Často totiž studenti, kteří odtud přijdou, nejsou zvyklí na pevný rozvrh, pravidelné písemky a podobné věci. Jejich znalosti také mnohdy nedosahují úrovně ostatních. Řada z nich proto potom skončí na učebním oboru, mnohdy zbytečně.

Ovšem je potřeba říci, že právě na státních školách je často mnohem laxnější přístup k šikaně. Jistě, navenek se školy tváří, že se snaží o prevenci, avšak ve skutečnosti zde prakticky žádná snaha o změnu není. Zavedený systém zkrátka funguje, a děti se mu musí přizpůsobit. Je tedy na rodičích se rozhodnout, co je pro jejich potomka lepší. Některé dítě bude prosperovat lépe v soukromé škole, jiné zase ve státní. Je tedy potřeba dobře znát svého potomka a pořádně i prověřit školy, o kterých uvažujeme. Chceme pro něj přece to nejlepší.